VŠECHNY MOJE KOČKY

Jednou jsem prohlásila, že pokud se stane a já zůstanu v našem domě sama, zařídím si tu malý útulek pro kočky. Jenomže osud má asi jiný názor.

Měli jsme dva psy. Venku. Jenže jak šel čas, Jox i Dingo zestárli a oba nás loni brzy po sobě opustili. Bylo jim kolem 15 let. A letos na jaře se u nás začala objevovat kočka s kocourem.

Můj muž jim začal sem tam dávat něco k snědku. Po psech nám zůstalo nějaké to mražené psí maso, a tak ho začal kočkám vařit a dávat.

Po nějaké době muž zjistil, že máme v přístavku za stodolou koťátko. Takže najednou kompletní kočičí rodinku.

To už měli na našem dvorku místo na mističku na krmení a na vodu.

Koupili jsme granule a konzervy. Takže nejenže mám čtyři kočky doma, ale další tři venku na dvoře. To by ještě bylo dobré. Jenže opět po nějaké době mi hlásil muž, že viděl na našem dvorku jinou kočku se čtyřmi koťaty.

Aha, osud si asi řekl, na co čekat? Azyl pro místní kočky je u nás a hotovo.

No nic. Krmíme tři, nakrmíme i další čtyři. "Naše" kočka sice tu druhou s koťaty odháněla, takže přicházeli nepravidelně. Kocour dělal, že se ho to netýká.

Pak jsme je nějakou dobu neviděli.

Jednou si takhle sedím s kávou na terase a vidím, jde kocour. A za ním ta čtyři koťata. Bez mámy.

Netušíme, jestli se jí něco stalo, ale najednou je skoro jisté, že v těch koťatech má geny i ten "náš" kocour. A protože se koťata ocitla bez matky, přivedl je kocour k nám. A tak se nám po dvoře prohání pět koťat. Opravdu vážně uvažuji, že je postupně pochytám a nechám vykastrovat, protože hrozí jejich přemnožení. A když vím, že všechny je domů vzít nemůžu, že kočky mohou mít koťata až třikrát do roka…nemoci…mrtvolky na silnici v okolí domu (což je to, čeho se hrozím nejvíc)… Jenže co když někomu patří? Mám na to právo, nebo nemám?

Nechci a nebudu je od nás vyhánět. Ale také nejsem milionář, abych jim všem mohla zajistit vše, co potřebují. A ani nedokážu dělat, že tu nejsou a vykašlat se na ně.

A co teď s tím?